Co je to BMI a jak se vypočítá?

Obezita je definovaná jako stav, kdy se u člověka nahromadilo tolik tělesného tuku, že může mít negativní vliv na jeho zdravotní stav. O obezitě mluvíme, když tělesná hmotnost přesahuje normu o 20 % a víc. Podle statistik z roku 2014 je obézních víc než 16 % Čechů, přičemž problém s váhou se o něco častěji objevuje u žen než u mužů.

Zaužívaným měřidlem rizika obezity je Index tělesné hmotnosti označovaný jako BMI (z angl. Body Maxx Index). Jde o screeningový nástroj, kterým se odhaduje množství tělesného tuku a s ním spojená zdravotní rizika pomocí poměru tělesné hmotnosti a výšky. BMI je velmi jednoduché měřidlo, pomocí něhož si každý z nás dokáže určit ohrožení obezitou, ale i podvýživou.

O tom, jak se tento index používá, jaké jsou jeho přednosti, ale i limity, si povíme víc v následujícím článku.

Body Mass Index, nazývaný také Queteletův index, byl navržen belgickým matematikem, astronomem a statistikem Adolfem Queteletem. V roce 1832 ho vyvinul jako screeningový a statistický nástroj pro pojišťovací společnost, která s jeho pomocí odhadovala míru zdravotního rizika u svých klientů.

O jeho popularizaci v odborných kruzích se zasloužil až v roce 1972 Ancel Keys, který ho nazval Indexem tělesné hmotnosti (BMI). Označil ho za nejjednodušší a poměrně přesný nástroj na odhad míry obezity a s ní spojených zdravotních rizik. 

BMI je už celé desetiletí nejpoužívanější index pro odhad množství tělesného tuku. Využívá se jako statistický nástroj pro zjištění výskytu obezity v populaci a na screeningové měření u jednotlivců s cílem hrubého odhadu rizika obezity.

BMI není diagnostický nástroj. Míru ohrožení obezitou určuje jako poměr hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech.

BMI výpočet: Vzorec pro výpočet vašeho BMI je následovný:

BMI = hmotnost v kg / (výška v m)²

Příklad: Žena s výškou 168 cm (1,68 m) váži 59 kg. Její BMI se vypočítá následovně:
BMI = 59/(1,68)²
BMI = 59/2,8224
BMI = 20,9

Jednodušší způsob představují "BMI" kalkulačky.

Výpočtem BMI dostanete nic neříkající číslo, index, který je potřeba interpretovat. Abyste zjistili, do jaké míry jste při své výšce a hmotnosti ohroženi obezitou a s ní spojenými zdravotními riziky, musíte svůj výsledek zařadit v rámci normy.
Interpretace BMI je následovná:

• BMI <18,5 Podváha. Středně vysoké zdravotní riziko.
• BMI 18,5–24,9 Ideální váha. Nízké zdravotní riziko.
• BMI 25–29,9 Nadváha. Zvýšené zdravotní riziko.
• BMI 30–34,9 Obezita I. stupně. Středně vysoké zdravotní riziko.
• BMI 35–39,9 Obezita II. stupně. Vysoké zdravotní riziko.
• BMI 40 a víc Obezita III. stupně. Velmi vysoké riziko / život ohrožující obezita.

Podváha (BMI<18,5)

Podváha je znakem nedostatečné výživy, s níž jsou, podobně jako s obezitou, spojena jistá zdravotní rizika a komplikace. Závažná podváha se v našich poměrech zpravidla vyskytuje u osob s poruchami příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie).

Při podváze chybí organismu základní minerály, vitamíny a stopové prvky. Oslabený bývá imunitní systém a v závažných stavech začínají selhávat i další funkce. Dochází k atrofii svalstva a k úbytku kostní hmoty.

Ideální váha (BMI 18,5–24,9)

Udržení zdravé hmotnosti má své nesporné výhody. Váže se s nízkým rizikem srdečně-cévních onemocnění a nižším zatížením kloubů a svalů. Lidé s normální hmotností mají zpravidla víc energie, bývají aktivnější, lépe spí a méně se u nich projevuje únava.

Výzkumy ukazují kromě nižšího rizika cukrovky 2. typu i snížené riziko výskytu některých druhů rakoviny.

Nadváha (BMI 25–29,9)

Mírná nadváha se váže jen s lehce zvýšeným zdravotním rizikem, které nemusí být pravidlem. Nejčastěji se hovoří o zvýšení krevního tlaku, s čímž se přirozeně pojí vyšší ohrožení srdečně-cevními onemocněními. Nadváha u aktivních a pravidelně sportujících lidí však nemusí předznamenávat žádné zdravotní komplikace.

Lidé s nadváhou se dokonce považují za méně ohrožené zdravotními komplikacemi než lidé s podváhou. Předpokládá se u nich totiž dostatečný příjem živin. Lidem s nadváhou se zpravidla nedoporučují redukční diety a stravovací omezení. Vhodnější je přiměřená fyzická aktivita.

Obezita (BMI 30 a víc)

O obezitě hovoříme, když BMI přesáhne 30. Se stoupajícím indexem tělesné hmotnosti tady už přímo úměrně stoupají i zdravotní rizika. Vysoký podíl tělesného tuku v těle zatěžuje především srdce a cévy. Stoupá riziko ucpání cév, náhlé mozkové příhody či infarktu. Obezita tak přímo ohrožuje život člověka.

U obézních se prokazatelně častěji vyskytuje diabetes 2. typu, ale i některé typy nádorových onemocnění. Byl prokázán vztah mezi obezitou a rakovinou tlustého střeva, prsu, ledvin i děložního čípku. Vysoká hmotnost samozřejmě zatěžuje klouby a u obézních se častěji vyvíjí bolestivá artróza a omezení pohyblivosti.

Nadváhou a obezitou trpí stále častěji i děti a dospívající. Objevuje se nejen jako důsledek genetických faktorů, ale především v souvislosti s nezdravým životním stylem, nedostatkem fyzické aktivity, sedavým způsobem života a vysokým podílem sacharidů a nezdravých tuků ve stravě.

Index tělesné hmotnosti je možné použít i na odhalení nadváhy a obezity u dětí od dvou let. V úvahu je však potřeba brát nejen výšku a váhu dítěte, ale i jeho věk a pohlaví. Samotné BMI se u dětí a dospívajících počítá stejným způsobem jako u dospělých.

Výsledek je však potřeba převést na percentily pomocí speciálního grafu, který bere do úvahy věk dítěte.

Takovéto grafy jsou vypracované zvlášť pro děvčata a zvlášť pro chlapce. Jednodušší způsob představují kalkulačky, které už v rámci základních údajů berou v úvahu i věk a pohlaví dítěte. Výsledkem výpočtu je stejně jako u grafů percentil, který zařazuje dítě v rámci populace jeho vrstevníků stejného pohlaví.

Jak už jsme zmiňovali výše, index tělesné hmotnosti není diagnostickým nástrojem. Používá se v rámci statistických výzkumů a jako screeningový ukazatel. V rámci diagnostiky obezity by na jeho výpočet měla navazovat další vyšetření jako zohlednění rodinné anamnézy, měření tloušťky kůže, vyhodnocení stravovacích návyků a fyzické aktivity.

BMI je jen odhadem míry tělesného tuku. Zkreslené výsledky může poskytnout u sportovců, kteří mají víc svalové hmoty než běžná populace. Vyšší hmotnost tak u nich nemusí znamenat vyšší podíl podkožního tuku a tedy ani zvýšená zdravotní rizika.

BMI nebere v úvahu tělesnou konstrukci. Přirozeně zavalitější a mohutnější typy mají i při vyšší hmotnosti menší podíl tělesného tuku než útlejší typy postavy.

BMI standardně nebere v úvahu ani věk a pohlaví. Ženy mají přitom vyšší tendenci přibírat tuk a muži mívají zpravidla víc svalové hmoty. Stejné BMI u muže a ženy tedy nemusí znamenat stejné riziko obezity.

U starších lidí zase dochází k významnému úbytku svalové hmoty. I nižší hmotnost a s ní související nižší BMI tak může znamenat vyšší riziko obezity než u mladší populace.